Tento okamžik se už nikdy nevrátí

V angličtině je to vyjádřeno jednoduše: The present is a present. Přítomnost je dar. Možná už se nám toto vyjádření zdá jako otřepaná fráze, ale podívejme se na to trochu zblízka.

Dar je něco, co dostáváme. Je nám předložen jako nabídka – nemůžeme si ho vytvořit sami nebo si ho vynutit, to už by to nebyl dar. Dar se také samozřejmě můžeme rozhodnout nepřijmout, anebo si ho vzít, ale nerozbalit. Když ho přijmeme, je dar něco, co držíme v rukách a pokud ho i rozbalíme, můžeme s danou věcí dokonce něco udělat.

Na časové ose minulost-přítomnost-budoucnost toto vše platí skutečně jen o přítomnosti. Minulost už kdysi byla přítomným okamžikem, takže jsme pro ni už všechny tyto možnosti měli. Teď už ji ale v rukách nedržíme a nemůžeme s ní nic aktivně dělat. Nemůžeme ji nějak změnit – pouze se z ní poučit.

Budoucnost? Zatím ani nevíme jistě, jestli přijde. Můžeme v ni doufat, ale nemůžeme si ji zajistit ani vynutit. V rukách ji nedržíme. Možná ji dostaneme darem v nějakém budoucím přítomném okamžiku, kdy se budeme moci rozhodnout, jak s ní naložíme. Ale zatím je to velká neznámá.

V rukách tedy držíme přítomný okamžik. Máme možnost volby. Rozhodnu se, že ať se děje, co se děje – příjemné či nepříjemné – přijmu tento dar a přítomný okamžik vědomě prožiji? Uvědomím si, v jaké situaci se nacházím, co dělám, jak se při tom cítím, proč se tak cítím a v jakém postoji mluvím a jednám?

Rozbalím přítomný okamžik? Podívám se, jaká rozhodnutí v tuto chvíli mohu udělat a jaké možnosti se mi nabízí? Udělám rozhodnutí, která směřují do takového budoucího okamžiku, kde bude lépe mně a lidem okolo?

Nadechnu a půjdu dál nebo to vzdám?
Napočítám do deseti, abych se trochu uklidnil, nebo začnu řvát?
Uvidím, že mám mnoho možností, nebo rezignuji a stahu se obětí?
Koupím si levnou sedačku do obýváku, protože na ní teď mám, nebo budu ještě chvíli šetřit a koupím tu, která se mi opravdu líbí?
Dám si čokoládu, protože mi na chvíli zlepší náladu, nebo odolám a v budoucím příštím okamžiku prožiji radost z toho, že jsem o kilo lehčí?

Náš život je vlastně řetězcem jednotlivých přítomných okamžiků. To, jak kvalitně prožijeme každý z nich, určí celkovou kvalitu našeho života. Buďme tedy vděčni za každý z nich. Uvědomme si, že jsou to dary. Přijímejme a rozbalujme je. Poučme se z těch minulých a těšme se na ty budoucí, ale zabývejme se hlavně těmi přítomnými.

A až se na konci svého života ohlédneme, ať vidíme co nejvíce okamžiků prožitých s vděčností a naplno. Ať na sebe jednotlivé okamžiky navazují a nejsou mezi nimi díry, kdy jsme zapomněli na přítomnost a žili někde v minulosti nebo se ztráceli ve snění o nebo děsu z budoucnosti.
Žijeme jen jednou a tento okamžik se už nikdy nevrátí. Prožijme ho tedy moudře.